Tenkrát noc s bubínky

vstoupila v kaštan, bylo to na podzim

koníci divocí

proběhli alejí

nažrat se, napít

v té noci, nemoci. Kaštánky přežraná

stala se první noc

zásadně hebká.

Dlouhými řasami

nahnědle mrkala. A měsíc zíral

pohledem žirafy. Byli jsme dojemní

a taky průsvitní,  - tolik jsme dýchali

tak vidíš, můj milý, tenkrát to znělo

lahodným akordem. Pastevci na oheň

už zase přiloží, ovečka ze spánku

ospale bekla. A hvězd je nad hlavou

víc než kdy jindy. Hřeješ mě

hřeji tě, medem tě obložím

citrónem zakapu

masitou nohu

tlustého šneka

který nám šmajdavě

přináší trampoty. 

Jakpak to,

tak se ptám, stalo se pravidlem

že vzduch tam na horách

náhle zní vřeštivě?  Poslední polínko

v ohni už růžoví, až trochu do šeda.

Jakpak to, můj milý

že citrón jedině

zkřivuje ústa?

Hned takhle za rána.

Sloty a trampoty

skučí do trumpety.